Pracovnice pražského magistrátu upoutaly pozornost široké veřejnosti svým „svévolným vyvěšením“ cedule se „špatnou angličtinou“. V ní se dožadovaly, aby na ně cizinci mluvili česky nebo si vzali tlumočníka.
Celá aférka kolem cedule na pražském magistrátu nejprve zaváněla kritikou českého „nacionalismu“. Pan vedoucí Josef Mihalík označil vyvěšení cedule za „ostudné“ s tím, že není v souladu s českým správním řádem. Současně vyzval ony dvě pracovnice, aby „opustily úřad“. Poté oslovení advokáti vesměs označili požadavek dvou pracovnic pražského magistrátu za oprávněný, protože je v souladu s českým správním řádem.
Pan Mihalík ve světle vyjádření řady právníků „otočil“ a za hlavní problém cedule vidí to, že byla vyvěšena bez souhlasu nadřízených. Dalším „defektem“ této cedule má být „špatná angličtina“. Na odchodu dvou pracovnic již netrvá, jsou to jinak „dobré pracovnice“.
Na této situaci je podivné několik věcí.
1. Pan Mihalík při „vypuknutí“ aféry tvrdil, že obsah cedule není pravdivý. Oslovení advokáti toto tvrzení vyvrátili a všichni potvrdili, že obsah cedule je v souladu se správním řádem ČR. Jsou znalosti pana vedoucího dostatečné k tomu, aby se mohl vyjadřovat k odborné problematice?
2. Pan Mihalík pak „upřesnil“ své názory, že pokud se někdo přijde jen tak na něco zeptat, není to správní řízení a může mluvit cizí řečí. K tomu jen dodám, že sice může, ale kromě slovenštiny na úřadě nenajde zřejmě nikoho, kdo by uměl polsky, maďarsky či rumunsky a dotyčný si tak příliš „nepokecá“.
3. Podle Mihalíka je angličtina cedule „špatná“. K tomu lze snad jen dodat, že není jistě podle všech oxfordských standardů a anglické zdvořilosti, pro každého cizince znalého alespoň trochu angličtiny je však zcela srozumitelná.
Zdá se mi, že aférka s cedulkou měla zřejmě docela prozaický podklad. Poté, co se na pražském magistrátu vystřídalo plno cizinců, aby se „ na něco zeptali“, pracovnice to třeba i ventilovaly, ale nebylo jim to nic platné, sáhly k oné cedulce, kterou si nechaly někde přeložit. Novináři zavětřili senzaci (lidská práva cizinců?) a jali se nebohého pana Mihalíka „vyšetřovat“. Ten, aby nebyl nařčený z českého „provincionalismu a nacionalismu“, označil cedule za „ostudné“ a obsahově nepravdivé. To však neprošlo u odborné veřejnosti a tak Mihalík problém „zametl pod koberec“ tím, že pracovnice porušily interní předpisy a vyvěšenou ceduli, psanou navíc „špatnou angličtinou“, si nenechaly schválit.
Už se těším na den, kdy Británie opustí EU. Podle některých znalců evropského práva tímto dnem skončí jazyk anglický jako unijní jazyk. Co budou naši nebozí politici dělat, když se jen tak tak naučili angličtinu a nemohli by jí oficiálně používat? Doba si tak zřejmě vyžádá nějaké „přechodné období“, kdy se angličtina bude moci používat. Ty dvě dámy měly vlastně štěstí, po Brexitu by je mohli obvinit z použití „nestandardního jazyka“!
