Dilema pravice- S Babišem ANO či ne

Česká pravice je dnes spojencem ČSSD a KDU-ČSL   proti Andreji Babišovi. Programově je přitom Babišovi o něco blíže. V tom tkví ono dilema české pravice.

Na nedávné programové konferenci ODS prohlásil předseda Petr Fiala, že „ předseda vlády spí a místopředseda vlády sní“. Bylo to těsně před vypuknutím vládní krize, během níž premiér spíše kličkoval, předseda ANO se ne vždy choval přiměřeně a o spaní ani snění rozhodně nešlo. Na mimořádné schůzi poslanecké sněmovny svolané na popud ODS a TOP 09 se pak Petr Fiala zařadil mezi zásadní kritiky Andreje Babiše a dokonce ho vyzval k tomu, aby se z politiky stáhnul.  TOP 09 se také zásadně proti Babišovi vymezila. U Miroslava Kalouska, předsedy TOP 09, mám ale jeden závažný problém. On se už vymezoval vůči tolika politikům, aby s nimi pak nakonec byl ochoten uzavřít koalici (viz povolební situace tak zvaného volebního „patu“ v roce 2006), že jeho „zásadní projevy“ považuji za zcela nedůvěryhodné.  Kromě toho, TOP 09 bude mít zřejmě problém překonat pětiprocentní uzavírací klauzuli, i když jim průzkumy vytrvale přisuzují něco málo nad tento limit.

Mnohem více mne zajímá postavení ODS.  Tato strana zřejmě překonala to nejhorší, podařil se jí relativně slušný výsledek v krajských volbách. Zásluhu na tom má i nové vedení ODS s profesorem Petrem Fialou včele. Nicméně, považuji tvrdou kritiku Andreje Babiše a jeho působení v české politice za ne zcela domyšlenou.

Zarazilo mne, když Miroslava Němcová, předsedkyně poslanecké sněmovny do pádu vlády Petra Nečase v roce 2013, o Babišovi v pořadu Otázky Václava Moravce hovořila s naprostým despektem a přirovnávala ho k lidem jako Tomáš Pitr. Na počátku devadesátých let, kdy lidé jako Pitr vydělávali obrovské peníze a později skončili v hledáčku policie, přitom vládla ODS s premiérem Václavem Klausem. Pamětníci si to moc dobře pamatují a ostentativně se nad Babišem pohoršovat ala Němcová, je přinejmenším nedomyšlené, či přímo hloupé. V té době probíhala kuponová privatizace a obecně transformace ekonomiky na tržní (kapitalistickou), přičemž existovalo mnoho cest, jak využít existence státních podniků ve svůj prospěch. Pitr tak získal ohromný majetek tím, že kupoval rum z Tuzexu, který nebyl zatížen spotřební daní a prodával ho státním i soukromým velkoobchodům.  Andrej Babiš se také vyznal v tlačenici, ale na rozdíl od Pitra neskončil v poutech a ve vězení. Tam je přeci jenom malinký rozdíl. Pohoršovat se nad tím, jak Babiš zbohatl, je krásné, ale s morálkou to nemá nic společného.

V ODS dnes pozoruji zřetelné tendence k moralizování. Opět bych rád v této souvislosti připomenul dvě politické formace, které se takto v devadesátých letech profilovaly a obě jsou dnes již mrtvé. Poté, co Václav Klaus přesvědčil delegáty sněmu Občanského fóra (OF), že je nutné z beztvarého OF vytvořit silnou pravicovou stranu , vznikla ODS. Ta část politiků v OF, která s Klausem nesouhlasila, založila Občanské hnutí (OH), které se během pár let dopracovalo k zániku. V roce 1997 pak během návštěvy premiéra Klause v Sarajevu část ODS na čele s Janem Rumlem vyhlásila Klausovi neposlušnost a jeho druhá menšinová vláda padla. Odštěpenci z ODS založili Unii svobody (US) a šli samostatně do předčasných voleb v roce 1998. Ty dopadly tak, že v nich zvítězila ČSSD, ale ODS, US a KDU-ČSL byly schopny vytvořit matematicky středopravicovou vládu se 102 mandáty. Podmínkou US bylo, že v této vládě nebude Klaus, tato vláda nevznikla a došlo k dohodě tehdejšího předsedy ČSSD Miloše Zemana s Václavem Klausem a vznikla menšinová vláda ČSSD na základě tak zvané opoziční smlouvy. Klaus se stal předsedou poslanecké sněmovny. Máme tedy v historii jednu zkušenost s tím, že předseda jedné strany (ODS) byl „absolutně neakceptovatelný“ pro Rumla a jeho US a k moci se dostal poprvé Miloš Zeman.

Domnívám se, že pokud by snad ODS s Petrem Fialou prosazovala podobnou politiku - s ANO, ale bez Babiše, vytvoří podmínky k tomu, aby opět vzniknul nějaký „netradiční“ způsob řešení povolební situace, tentokrát s využitím KSČM. Bylo by velmi nešťastné, kdyby se ODS postupně a dobrovolně vmanévrovala do pozice někdejšího OH nebo US.

Jde o to, že kromě nesouhlasu s EET a kontrolním hlášení by zřejmě bylo pro ODS s hnutím ANO možné dosáhnout mnohem většího programového průniku než s lidovci, o ČSSD nemluvě. EET by mohla být zrušena pro skutečně malé podnikatele s obratem někde kolem 1 mil. Kč a u kontrolního hlášení by stálo za úvahu posoudit, zda se skutečně tímto opatřením daří odhalovat „karuselové podvody“.

Mám i vážné pochybnosti o tom, zda mimořádná schůze poslanecké sněmovny k odposlechům Andreje Babiše, splnila pro ODS to, co od ní očekávala. Na voliče působilo unisono ČSSD, KDU-ČSL, ODS, TOP 09 a STAN proti Babišovi jako faktická koalice ve sněmovně a jako skrytá podpora slabému premiérovi Bohuslavu Sobotkovi. Z hlediska opozice bylo prohlášení ODS o tom, ať se volby konají o pár týdnů dříve (v září), jako neúčinné. Když předčasné volby tak v červnu - což ale nebyl návrh ODS, ale KSČM. Proto se domnívám, že ODS na vládní krizi nijak zvláště neprofitovala. Bylo to slušné, hezky odmluveno, ale neefektivní. Obávám se proto, že české pravicové strany čeká spíše stagnace než růst.