Dvourychlostní Evropa - cíl, který tu je!

Po očekávaném oznámení Velké Británie, že spouští článek 50 o vystoupení z EU, se opět vynořuje téma „vícerychlostní Evropy“. Není to přitom žádná novinka. Takový stav tu již je.

Diskuse o „vícerychlostní“ či „dvourychlostní EU“ se s Brexitem opět obnovuje. Děje se tak na pozadí odchodu Velké Británie a má to být „ústupek“ federalistů vůči „nacionalistům“. Oslava šedesáti let od podepsání tak zvané Římské smlouvy, která položila základ pro vznik Evropského hospodářského společenství (EHS), je poznamenána nejen neúčastí Velké Británie. 27 představitelů EU má načrtnout vývoj na dalších deset let. O tom, že se to neobejde bez problémů, není vůbec nutné pochybovat.

Přitom fakticky už dvourychlostní EU existuje. Ke státům, kde se platí eurem, tak zvané eurozóně, by sice podle současného modelu měly přistoupit i státy, kde se dosud platí národní měnou, ale tento krok se státy zdráhají udělat. Velkou neznámou, či spíše strašákem, je „nemocné“ Řecko a zprávy o nestabilitě italského bankovního sektoru. Podle jistého výkladu pravidel eurozóny by případný bankrot Řecka platily v současnosti pouze státy eurozóny a státy vně této zóny by tak platit nemusely. Ale nevím, zda by v případě, kdy by na bankrot Řecka skutečně došlo, vyvázlo například Česko lépe než Německo.  V eurozóně se beztak stále hraje hra na řecké „reformy“, výsledky ale vidět nejsou.

Pak je tu problém s „neposlušnými vládami“. Tím se myslela před nějakým časem zejména vláda Viktora Orbána v Maďarsku. Nyní už ale „více neposlušná“ vláda sedí ve Varšavě. Kandidát SPD na německého kancléře a bývalý šéf Evropského parlamentu Martin Schulz zařadil Polsko a Maďarsko k „nepřátelům svobody“.  Polsko zcela jistě nevzdalo svůj boj s Donaldem Tuskem. Ministr obrany polské vlády podal na Tuska dokonce trestní oznámení, v němž ho viní s tajné spolupráce s Putinovým Ruskem. Tusk je podle předsedy vládní strany Právo a Spravedlnost Jaroslava Kaczynského zodpovědný za smrt jeho bratra a bývalého presidenta Lecha Kaczynského při leteckém neštěstí u Smolenska.

Diskuse o „dvourychlostní Evropě“ jsou tedy spíše konstatováním toho, že taková EU už de facto je a další silové protlačování jednoty pomocí přehlasovávání nesouhlasících států může projekt EU spíše zcela rozbít.

Premiér Bohuslav Sobotka chce na summitu EU v Římě „hájit volný pohyb osob v EU a současně posilovat bezpečnost schengenského prostoru“.  Na jednu stranu je zřejmé, že volný pohyb osob je poslední viditelný „úspěch“ EU a přijít o něj zavedením opětovných hraničních kontrol mezi státy EU by byla další porážka „federalistů“. Nicméně, problém není ani tak na straně volného pohybu osob v schengenském prostoru jako v důsledné ochraně vnějších hranic EU. Pokud bude nelegální migrace tažená obchodníky s lidským neštěstím trpěna tak jako dosud, nakonec zřejmě skutečně nezbude nic jiného, než hraniční kontroly zavést i mezi státy EU. Záchrana nelegálních migrantů ve Středozemním moři a jejich dovoz do Itálie podle mezinárodních úmluv o uprchlících je znakem trvajícího nepochopení vážnosti situace. Jedině návrat těchto nelegálních migrantů tam, odkud vypluli, dává smysl. Jenom sdílená špatná zkušenost (utratil jsem hodně peněz a jsem zase v Libyi) může další migranty od takového počínání odradit.

Je proto nutné přistoupit od slov k činům. EU musí na omezenou dobu (6 až 12 měsíců) pozastavit platnost dohod o uprchlících a bezpodmínečně trvat na tom, že jedinou cestou, jak se dostat do EU je získání souhlasu k cestě  do EU tam, odkud pocházejí. Mohou existovat i výjimky potvrzující pravidlo, ale současný stav zachraňování migrantů na přeplněných člunech prostě skončit musí. Jen za loňský rok se ve Středozemním moři utopilo několik tisíc migrantů a i dnes přišla zpráva o tom, že minimálně dalších 250 lidí zahynulo na moři během pokusu doplout do Itálie.

EU by se proto vůbec neměla zabývat „vícerychlostní“ Evropou. Nyní jde o to zvládnout problém, který ohrožuje stabilitu celého projektu a může vést k úplnému rozvratu spolupráce v Evropě. Tomu je nutné čelit a ne snít o tom, že se Německo s Francií domluví na TGV a zbytek zůstane v lokálce.