Seriál o Baracku Obamovi na Neviditelném psu je nazván Demontáž (část 8). V zásadě se nejedná o nic jiného než důkladný rozbor toho, zda měl Obama právo kandidovat na amerického prezidenta.
Ota Ulč podává obsáhlé informace o detailech života Baracka Obamy, které by zřejmě měly být nejraději „zapomenuty“. Existují podle autora dostatečné podklady k tomu, aby byl zpochybněn právní nárok Obamy na to vůbec kandidovat a posléze se i stát americkým prezidentem. Jsou podány zajímavé indicie o tom, že se Obama nenarodil tam, kde se údajně narodit měl. Že jeho otcem byl významný černošský politik jedné africké země. Že jeho matka až po narození svého syna opustila místo jeho rodiště, Afriku, a odletěla na Havaj. Je to čtení zajímavé do té míry, že popisuje situaci, v níž Obama není de facto tím, za koho se usilovně vydává, když ho Demokratická strana vybrala jako kandidáta na amerického prezidenta v roce 2008.
Přesto je z hlediska reálné politiky jasné, že se v případě Baracka Obamy jedná o pláč nad rozlitým mlékem. Všechny soudní instance, které se kdy k problému Obamy coby „rodilého Američana“ vyjadřovaly, vyjádřily svou „nepříslušnost“. Všichni Obamovi konkurenti i z řad republikánů se vždy sklonili před nejasnostmi kolem Obamova původu a nikdy oficiálně nezpochybnili jeho původ a právní nárok. Dokonce i Donald Trump ve své volební kampani připustil, že Obama je občan USA.
Celý příběh Obamova narození, podle všeho v Africe, a přelet čerstvé matky Obamy i s dítětem na Havaj, vypadá tak, že si i ona byla vědoma toho, že musí svého syna přihlásit k rodišti na území pod jurisdikcí USA, tudíž na Havaji. Celý Obamův problém s místem narození, různými čísly zdravotního pojištění, tak vznikl v době, kdy byl čerstvě narozeným miminkem a rozhodně mu to nelze z dnešního pohledu vyčítat. To, že pak v jisté fázi jeho politických ambicí bylo nutné z Obamy udělat „opravdového“ Američana, je již samozřejmě jiný šálek kávy, kdy je vina Obamy i jeho okolí, které mu vyrobilo falešný rodný list, bez diskuze.
Obamův případ je krásným příkladem temné stránky americké politiky. Nedávno, v roce 2013, uplynulo padesát let od atentátu na prezidenta J. F. Kennedyho. Pokud je mi známo, stále se bazíruje na jednom střelci Oswaldovi, který byl krátce na to zvražděn. Ani po této době nebylo uveřejněno nic zásadního, co by změnilo oficiální pohled na tento atentát. Přitom bylo publikováno mnoho neoficiálních verzí tohoto atentátu, které ukazovaly na více střelců. V případě Kennedyho jde o vraždu člověka, v případě Obamy „jen“ o zfalšovaný rodný list.
Mnohem důležitější z mého pohledu je vlastní aktivita Obamy ve funkci prezidenta. Zde nelze říct nic jiného, než že Obamova politika byla z pohledu mocenského postavení Spojených států málo úspěšná. Nesla se v duchu velkohubých prohlášení a postavení USA jako mocnosti číslo jedna ve světě podlomila. Po „jasných prohlášeních“ totiž vždy nastala situace, kdy bylo třeba jednat, a Obama nejednal. Je docela pravděpodobné, že z pohledu americké ústavy byl Obama nelegálním prezidentem. Byl však naprostou části amerického soudního systému jako prezident legitimizován a dnes, po skončení jeho mandátu, jsou diskuse na toto téma zajímavým právním oříškem. Není rozhodně v zájmu amerického establishmentu dodatečně problematizovat legitimitu Obamy jako prezidenta. Tento případ tak zůstane zřejmě jen pro autory literatury faktu.
