Multikulti polévka
Většinou se tam pomotává asi tak 5 čmoudů. Tenhle název nepoužívám, že bych byla nekorektní rasista/rasistka, ale pouze z důvodu neznalosti původu osazenstva bufetu. A je to kratší než v současnosti úředně prosazovaný termín "obyvatelé s imigračním původem". Což jsme zrovna v tomhle bufetu všichni. Do nedávna pro nás Nizozemci používali slovo "allochtoon", což byl od roku 1971 úředně uznávaný novotvar odvozený ze starořečtiny. Doslova znamenal "ten z jiného kraje" a popisoval každou osobu žijící v Nizozemí, vlastnící nizozemský pas, ovšem zde nenarozenou, či narozenou z jednoho allochtonního a jednoho autochtonního rodiče. "Autochtoon" je v tomto případě osoba s plně holandskými kořeny, tzn. s oběma rodiči narozenými v Nizozemí.
I když značkování lidí podle původu ani tehdy Nizozemce moc netěšilo, na nová slova si zvykli a tato zdomácněla, stejně jako většina tehdy do země přijatých cizinců, kteří časem "povýšili" na allochtoony první generace, posléze generace druhé a teď už i třetí. Rovněž se objevila kategorie "západní" allochtoon a "nezápadní" allochtoon. A když už to vypadalo, že "rožškatulkování" lidí konečně funguje, terminologie sedí a statistiky se opět dobře graficky znázorňují, dostihly i již tak velice korektní Nizozemí časy až nelogické politické korektnosti, vžité názvy allochtoon a autochtoon kdosi označil za "diskriminační" a vláda je jaksi potichu a s okamžitou platnosti od 1. listopadu loňského roku zrušila. Nahradila je korektnějšími výrazy "obyvatelé s imigračním původem" a "obyvatelé s nizozemským původem".
Musím se v tuto chvíli přiznat, že nemám ráda řeči o imigrantech a ani současnou imigrační hysterii. Sama jsem v této zemi imigrant, defakto pořád cizinec, nejsem ani allochtoon, jelikož nemám zdejší pas, a kdybych byla allochtoon, tak nevim, jestli západní či nezápadní, jelikož jsem sice z EU, ale určitě ne ze západu, když jsem přišla z východu, ale ne zas z tak dalekého blízkého východu jako jiní příslušníci stejné kategorie. A ono je to vlastně jedno, protože díky současné migrační vlně a trochu i politické situaci zní "východní Evropan" stejně jako "obyvatel s imigračním původem" tak trochu jako nadávka. Tak nevím. Asi jsme všichni tak trochu čmoudi.
Ale zpátky do našeho bufetu. Dva obyvatelé s imigračním původem dělají, zbytek (řekla bych původ ten samý) kouká. Prý rozváží objednávky. Kebab točí normálně na tyči, jako v zemi jejich původu, shoarmu napichují docela zvláštně na dlouhé meče, smaží jí v hlubokých hrncích a mají jí výtečnou. S omáčkami ani s prezentací se moc nenamáhají, neb jak sami říkají, co se s tím zdobit, když ti bílí (míněno ti s tím původním původem) stejně pořádně ani neví, co to vlastně jí.
Nedávno mě kluci původně imigranští překvapili. Koupili si velký hrnec a rozšířili nabídku. Experimentuji ráda a tak jsem si tam pro jednou i sedla a tu oranžovou polévku si dala.
"To je vaše turecké polívka?" ptám se, naivně si spojujíc kebab s Tureckem. "Jak se jmenuje?"
"To já nevím! Já nejsem Turek", odpálkuje mě obsluha. "Já jsem z Tunisu. Tohle my doma nejíme!" A ptá se druhého obsluhujícího kolegy, také s imigračním původem. "Ty víš, odkud je ta polívka?".
"Nevím, přinesl jí šéf! Já jsem Egypťan, to já neznám".
Aha. Takže zvědavej východní Evropan pojídá podle chuti asi čočkovou polívku servírovanou s citrónem a nikdo neví, co to je.
"A nemůžete se ho zeptat?", otravuju dál. Tunisan s Egypťanem odcházejí dozadu.
Za chvíli vyleze ze zákulisí další tmavá hlava. “To je turecká polévka,“ hlásí. “Dělala jí moje máma a je to nejlepší polévka na světě. Jako všechno u nás!”
"Oni to ty dva nevěděli?, pokračuje. "To jsou ale černý hovada!”
Aha. Tak teď už to vím. I tak se jeden učí. Šéf je Turek. Polévka je nejlepší. Jmenuje se Çorba. V turečtině je to polévka. Je fakt čočková. Čočka v ní je červená. Co se dalších barev týče, je jedno, jestli jste bílej nebo černej a kde žijete. Všichni jsme čas od času trochu rasisti, někde cizinci, něčeho neználci a všichni umíme být normálně politicky i jinak nekorektní. Ale to se nad dobrou polévkou ztratí.
Jen mi připadá důležité vědět, jakou polévku a s kým jíme.
Eva Zwemmer Tauerová
Medvědi nevědí
Na medvěda s baterkou aneb medvědi vědí, že turisti nemaj zbraně. A také o tom, že strach má velké nejen oči, ale i uši.
Eva Zwemmer Tauerová
Majoránka a rum
Zapomeňte na New York, Sydney, Paříž nebo Londýn! Kde jste doma vám dojde na místě mnohem zajímavějším. A to v Lidlu v Lovosicích.
Eva Zwemmer Tauerová
Barevná škola
Prázdniny. Magické to slovo! U nás začínají dnes, tady v Nizozemí si ještě týden počkáme. Inu, jiná země, jiný mrav. Jiná země, jiná škola. Máte chuť podívat se na nizozemské gymnázium? Pojdťe se mnou na malou návštěvu.
Eva Zwemmer Tauerová
Japonská zahrada Clingendael
Barevně voňavé, květinové povídání o tom, jak holandská hraběnka asijskou perlu v anglickém parku ukryla.
Eva Zwemmer Tauerová
Kam s ní? S tou pornografií..
„To je tvoje?“ uhodím na svou drahou polovičku. „Hezkej zadek, ukaž!“ zavtipkuje a nedbale prolistuje prvních pár stránek. „Ale prosím tě, co bych já s tím dělal? A ještě v takovým blbým jazyce!“
Eva Zwemmer Tauerová
Jak rozdat milión
aneb návod pro ty, kdo si v lednu chtějí udělat radost zdarma a utrhnout si alespoň kousek z celého miliónu.
Eva Zwemmer Tauerová
Vlieland – ostrov vodou obklopený neobklopený
Pokud jste si mysleli, že ostrov je kus pevniny obklopený vodou, tak jste se částečně mýlili. V Nizozemí mají ostrovy, na které dojdete suchou (nebo spíše navlhčenou) nohou. Pokud jste rychlí, zdatní a máte kuráž.
Eva Zwemmer Tauerová
Óda na chleba a rýži
slovem o pšence, obrazem o rýži a také o tom, že je někdy dobré se na dovolené ztratit. Pak totiž zjistíte, že opravdu není pole jako pole a u těch rýžových to platí dvojnásob.
Eva Zwemmer Tauerová
Není pole jako pole
Ačkoliv pocházím z kraje nazývaného zahradou Čech a navíc téměř z vesnice (místní prominou), musím přiznat, ze polní práce mi nikdy moc nevoněly. Chmelovou brigádu jsem vyloženě protrpěla a to i přesto, že mě na ní balil školní playboy s vizáží tehdy ještě žádaného Arnolda Schwarzeneggera. Na okurkové brigádě mě nebalil nikdo a byl to opruz ještě větší, stejně jako každoroční pomoc místním zemědělcům, kterým z valníků vypadalo víc cukrovky než zdrávo a my, nadějní socialističtí středoškoláci jsme to s ohnutými hřbety měli spasit.
Eva Zwemmer Tauerová
Jihad a sociální sítě
Jihad je trochu jiný než většina mých studentů. Není to jen jeho netradičním původem a jménem, které mu bulharsko-turečtí rodiče dali v jejich dobré víře víceméně za trest. Jménu se jeho spolužáci po nějaké době už jen zašklebí, stejně jako jeho vtípkům, že dneska přišel pozdě, jelikož v metru byla bomba.
Eva Zwemmer Tauerová
Stabilní euro? Samozřejmě! Z betonu!
Jak zhmotnit měnu aneb kde si šlápnout třeba na stovku.
Eva Zwemmer Tauerová
Krabí karneval aneb Balada z hadrů
Zapomeňte na masky a okázalost. Vysypte staré kufry, prošmejděte zaprášené půdy, zalovte ve skříních babičkám a hlavně - obraťte naruby kbelíky na podlahu. Hadry z nich si přišpendlete na záda, kyblík si nasaďte na hlavu a jste připraveni na událost roku. Tedy alespoň v holandském Bergen op Zoom.
Eva Zwemmer Tauerová
Polib mě a pošli mě
Líbat se dá kde co. Můžete zlíbat svůj protějšek. Můžete políbit kolegyni ruku. Babičce tvář. Miminku prdelku. Kočce čumák. Politikovi knír. Ale líbat dopisy? I to se dá. V Holandsku budou letos olíbávat obálky. Proč? Protože bude Valentýn a protože to nic nestojí.
Eva Zwemmer Tauerová
„A ten Komenský je něco jako Lenin?“
Zeptal se mě žáček holandské 3B na školním výletě do Naardenu, když jsem se třídě již po několikáté snažila vysvětlit, proč by si při návštěvě mauzolea měli sundat čepici.
Eva Zwemmer Tauerová
Svoboda a jeho bratři
Bylo nebylo (ale vlastně opravdu bylo) dvacet bratrů. Poté jich zbylo jen pět. Nyní je jich sedm.
Eva Zwemmer Tauerová
Jak jsme na Bali pláž hledali - a našli školu.
„Stejně budeš jednou učitelka“, škádlíval mě tatínek při nedělních obědech. „ Jsi celá bába“. Jídávali jsme ve svátečním pokoji pod obrazem jeho maminky v dětských letech. S pusou plnou jablečného kompotu jsem přemýšlela, jestli po té holčičce s růžovou mašlí zdědím nejen kulatý obličej a modré oči, ale i profesi. Učitelkou ale byla i má druhá, hnědooká babička a tak jsem rodinnému „prokletí“ neunikla.
Eva Zwemmer Tauerová
Malý a šikovný – byl jednou jeden mostek
I když jsem poměrně velká a humpolácká, mám ráda malé a šikovné věci. Nosím například malý kapesní nožík. Dostala jsem ho od tatínka s tím, že každý správný chlap by měl jeden mít. Tatínek říkával, že se mi bude hodit. Měl pravdu. Malá a šikovná vývrtka na víno je kompaktní a vždy při ruce.
Eva Zwemmer Tauerová
Den s 16. obrněnou – Plzeň 2014
„Honzíku, vstávej, máš hlídku!“ Jsou čtyři hodiny ráno a já jsem ráda, že netřepou mnou a nemusím ven do mrazu. Brácha vklouzne do bot, nasadí si helmu a než rozhrne dvojité dveře vojenského stanu, přiloží do kamen. Je 4. května 2014 a předměstí Plzně hlásí 0 stupňů. V roce 1945 prý taková zima nebyla. Pootevřenými dveřmi se dovnitř vloudí silná vůně benzínu a vyjetého oleje. Je všudypřítomná a pro military nadšence návyková. Jsem tu hostem krátce a tak jí ještě vnímám. Než se smísí s kouřem z polních kamínek a mne se opět zmocní spánek, zahlédnu zavírajícími se plachtovými dveřmi děla a kulomety.
Eva Zwemmer Tauerová
Gili Trawangan - ostrov, na kterém se lítá
Člunem tam a zpátky jen ráno a večer. Žádná auta, pouze koňmo tažené povozy. Kosmopolitní cestovatelská směsice ze všech koutů světa. Bílé pláže a zelené eukalypty. Horké dny a chladivé noci. Potápění se žraloky. Noční tanec s ohněm. Večeře na pláži. Koktejly a magické houbičky. To je indonéský párty ostrov Gili Trawangan.
Eva Zwemmer Tauerová
Chrochtání těžké není. Těžší je rozdat si to v kuchyni.
Chcete vědět, jak v Holandsku poznají německého špióna? A nebo jakou má Holanďan žízeň? Co je těžší vyslovit - kanál nebo cibule? A co Holanďané dělají, když tahají staré krávy ze škarpy? Pojďte si udělat menší vážnou-nevážnou procházku holandštinou.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 36
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1623x