Kandidát na francouzského prezidenta Emmanuel Macron tvrdí, že je obětí ruských hackerů. Rusko je odpovědné i za šíření „fake news“ o jeho životě.
Bylo zřejmě jen otázkou času, kdy se před nadcházejícími prezidentskými volbami ve Francii ozve některý z kandidátů s tím, že se Rusko snaží ovlivnit výsledek prezidentských voleb. Obvinění přichází od kandidáta tak zvaných „centristů“ Emmanuela Macrona. Ten tvrdí, že je to právě Rusko a jeho propaganda, která o něm šíří zprávy o „dvojím životě“ s tím, že je gay.
A nejen to. Šéf Macronovy kampaně Ferrand zdůraznil, že vůbec největší obavy u nich vyvolal článek z ruského státního serveru Sputnik, jenž byl publikovaný v jeho francouzské verzi. V něm poslanec francouzských Republikánů Nicolas Dhuicq, který se netají svými proruskými postoji, označil Macrona za "agenta amerických bank". Uvedl také, že Macron má mimomanželský homosexuální vztah a stojí za ním "bohatá gay lobby".Macron jeho slova na jednom z předvolebních setkání odmítl a popřel, že by vedl "dvojí život".
Kam vede agentománie v USA je také zřejmé. Média ostře vyhraněná proti Donaldu Trumpovi vlastně pokračují v předvolební agitaci a obviňují „okolí“ Trumpa ze styků s ruskými agenty. Trump dokonce řekl, že americká média vytvářejí atmosféru, která má zabránit jakémukoliv zlepšení vztahů USA a Ruska.
Dosluhující francouzský prezident Francois Hollande také vyjádřil obavy z toho, že se Rusko pokusí ovlivnit výsledek prezidentských voleb. Jakoby si stávající politická garnitura francouzských socialistů připravovala půdu pro případ, že by volby nedopadly tak, jak si přeje. Zatím to ale vypadá na to, že „vměšování Ruska“ spočívá v tom, že zveřejňuje názory francouzských politiků, kteří „favoritovi“ Macronovi nefandí. Tato mediální politika ale vůbec není „nová“, tím méně ruský výmysl. Názory politiků, často velmi bizarní a naprosto neověřitelné, jsou v zahraničních médiích široce publikovány. To, že jim v této chvíli francouzští vládní politici dávají obrovský význam, je naopak snahou vytvořit pocit „ohrožení“, z něhož by profitovali zastánci „silné Evropy“.
Barack Obama si vysnil svět bez atomových zbraní a spolupráci s Ruskem. Jeho politika však skončila obnovením studené války mezi Ruskem a USA, protože nedokázal správně reagovat na vývoj ve světě. Americká politika „stahování“ vytvořila prostor pro zvýšení ruského vlivu a zcela samostatnou kapitolou je rusko-ukrajinský konflikt, který za Obamu neúspěšně řešilo Německo a Francie.
Na setkání NATO, na kterém byl poprvé nový americký ministr obrany Jim Mattis, zdůraznil generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, že NATO vůči Rusku zaujme stejný postoj jako v časech studené války mezi Západem a Východem v éře SSSR. Bude k Rusku přistupovat z pozice síly, tj. tak jak se to osvědčilo v čase SSSR. To je zcela nová rétorika, která se shoduje s pozicí vlivných podporovatelů Donaldu Trumpa, kteří postoj jednání s Ruskem z pozice síly podporují. Vytýkali Obamovi právě to, že byl vůči Rusku „slabý“ a proto jeho politika neuspěla. Poté, co se americká média snažila celý Trumpův tým označit div ne za „agenty Moskvy“, bude zajímavé sledovat, zda vůbec tento postoj amerického ministra obrany vůči Rusku vezmou na vědomí.
Francouzské prezidentské volby tak probíhají v atmosféře možné změny v rusko-amerických vztazích. O tom, kam se tyto vztahy nakonec pohnou, bude zřejmě rozhodovat schůzka mezi americkým a ruským prezidentem, která se již připravuje. Hra Macrona i francouzských socialistů s „ruskou kartou“ ,popřípadě s „podvratnou činností Ruska vůči zájmům Francie“, ale nemusí být zárukou volebního úspěchu.
