Všichni proti Babišovi

Česká vláda drží pohromadě přesto, že si jdou dvě hlavní vládní strany nesmiřitelně po krku. Jsme svědky zázraku anebo jen chladné kalkulace?

Komise pro vyšetření reorganizace policejních útvarů pro odhalování finanční kriminality a organizovaného zločinu schválila jednomyslně text, který má standardní právnickou konstrukci. Nepodařilo se podle jejího předsedy Pavla Blažka z ODS prokázat, že by cílem reorganizace bylo zbavit se plukovníka Roberta Šchlachty a nepodařilo se prokázat, že z okolí policejního prezidenta unikly informace, které by bylo možné označit jako brutální. Komise navrhla podat dvě trestní oznámení a doporučila provést změny v obsazení olomouckého Vrchního státního zastupitelství.  Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman pak sdělil, že nevidí žádný důvod k tomu, aby do obsazení olomouckého státního zastupitelství jakkoli zasahoval. Podle premiéra Bohuslava Sobotky by se měl Andrej Babiš omluvit za své výroky k této kauze. Babiš odvětil, že se omlouvat nebude. Sobotka rovněž oznámil, že nevidí důvod k rozpadu vlády, protože ta má před sebou „ještě hodně práce“.

Sobotkova vláda tak zřejmě bude teprve třetí vládou za celou historii samostatné České republiky, která vydrží po celé volební období. Před ní se to podařilo jen první vládě Václava Klause a vládě Miloše Zemana v čase opoziční smlouvy.

V dnešní poslanecké sněmovně to vypadá, jako by mezi poslanci dvou vládních a dvou opozičních stran došlo na velmi neformální antibabišovskou koalici. Velmi svorně tak táhnou proti Babišovi ČSSD, lidovci, ODS a TOP 09. Komunisté v tom „lítají“ jak nudle v bandě a ostatní nám šoty z poslanecké sněmovny raději ani neukazují.  Za vším jsou poslední předvolební průzkumy, které dávají Babišovi kolem 30% preferencí, zatímco ostatní strany jsou rády za 10 či 15%. Nouze o hlasy voličů tak donutila „standardní“ politické strany k ,po dlouhé době nevídané, jednotě.

Do této koalice zapadá i zpochybnění toho, zda Andrej Babiš mohl vydělat na svůj majetek. Logicky, v roce nula, tedy 1989, byl majetek v rukou KSČ. Po zahájení procesu přechodu bolševické ekonomiky na ekonomiku tržní, tj. kapitalistickou, měli bezesporu nejvýhodnější pozici bývalé „nomenklaturní kádry“.  Dnešní mnohamiliardový majetek Andreje Babiše je tak lákavým soustem pro jeho politické oponenty, protože umožňuje vzbuzovat dojmy, že ho Babiš nemohl nabýt legálním způsobem. V tom případě je ale správné položit si zcela jinou otázku. Existuje mezi našimi nejbohatšími Čechy někdo, o kterém lze s čistým svědomím prohlásit, že svoje miliardy získal naprosto čistým způsobem?  A naopak, existují mezi špičkovými politiky současné vlády (ČSSD a lidovců nevyjímaje) ti, kteří mohou i na svém případu ukázat, že se neobohatili na účet státu. Co například premiér Sobotka a jeho poslanecké náhrady využité pro financování jeho bytu?

Současný hon na Babiše je živen ne vždy šťastným vystupováním ministra financí. A právě o to v této kauze jde. Donutit Babiše mluvit rychleji než domyslí, co jeho výrok způsobí. Něco podobného ale zažila řada špičkových politiků před ním. Velmi rychle často mluvil Mirek Topolánek, perlil Jiří Paroubek či před ním Stanislav Gross. A jak nedávno upozornil Václav Klaus v čase, kdy se vzpomínalo uplynutí dvaceti let od podepsání česko-německé deklarace, tehdy proti ní hlasovali jak nynější premiér Bohuslav Sobotka tak bývalý premiér Vladimír Špidla. Právě Sobotka nám  s vážnou tváří vypráví o tom, jak "důležité" bylo tuto deklaraci schválit.

Strach z volebního výprasku je tuhým pojivem všech stran, i těch těsně nad pěti procenty, proti Andreji Babišovi.  Bude v Česku do voleb zřejmě ještě hodně „veselo“.