Levicoví voliči – snadný terč

Labour Party  LP v Británii teď řeší, zda Jeremy Corbyn má či nemá zůstat v čele strany. Významná část poslanců za LP si přeje jeho konec. Viní ho za nedostatečnou proevropskou kampaň.

 Podle prvních analýz volebních výsledků možná až třetina voličů labouristů volila odchod Británie z EU.  Zdá se, právě hlasy labouristických voličů rozhodly o tom, že stoupenci Brexitu  získali rozhodující volební zisk. Nigel Farage, předseda UKIP, ostatně při své první reakci na vítězství stoupenců Brexitu uvedl, že jeho strana dokázala přebrat právě labouristům voliče. Podle výsledků hlasování v jednotlivých volebních obvodech se totiž ukázalo, že anglický venkov, v němž obvykle vítězí kandidáti LP, tentokrát hlasoval proti své vlastní straně.

Ukazuje se tak jako již po několikáté v historii, že nízkopříjmové skupiny (komunisté nazývají tyto skupiny dělnickou třídou) jsou nejsnáze ovlivnitelné kampaní, která se „pere“ za jejich pracovní místa.  Je ostatně velmi dobře známo, že vzestup NSDAP v Německu byl doprovázen poklesem podpory německé sociální demokracie.

Zatímco dobře situovaní Britové mohli hlasovat podle svého přesvědčení, dělníci a ostatní nízkopříjmoví zaměstnanci hlasovali více podle své kapsy. Právě na ně nejvíce platila argumentace, že jim levná pracovní síla z východní části EU bere práci. Už se také podle tisku objevily první nápisy s protipolskými slogany.

Z výše uvedeného plyne, že lze zřejmě v každé společnosti vystopovat komunistické dělení na třídy a že zejména nejméně vzdělaná a nejméně vydělávající voličská skupina je nejsnadnější kořistí všech populistických politiků nabízejících jasná řešení pro nejchudší. V rozbouřených časech je pak jen otázkou, kdo se chopí takové šance a dokáže tuto velkou skupina přesvědčit o své pravdě.

Některé komentáře navíc za viníka Brexitu označují přímo Davida Camerona, protože jeho vláda referendum vyhlásila.  Někteří pak dokonce viní Camerona za to, že nevyjednal pro Británii ještě lepší podmínky, které by britští voliči přijali. Jsou i tací, kteří kladou vinu i vyjednavačům EU, že pro Británii nenabídli lepší podmínky!!! To je argumentace postavená nohama vzhůru.  Jestliže volný pracovní trh bez protekcí a bariér je skutečnou příčinou toho, proč řekli voliči sbohem EU, bylo otevření pracovního trhu evidentně nedomyšlené a předčasné.  Více se líbilo novým, chudším členům EU a doplácí na něj celá EU.  Je tedy zřejmé, že pokud by oblast pracovního trhu zůstala v plné kompetenci členských států EU, nebylo by zřejmě ani Brexitu.  Musíme se proto připravit na to, že součástí reformy EU bude pravděpodobně i celý komplex záležitostí, které se budou muset vrátit plně do národních kompetencí včetně pracovního trhu.  To je zřejmě jediná cesta jak zabránit další erozi EU. Je však nejisté, zda jenom toto bude stačit.