Gross jako Sobotka

Média informují o posledním vystoupení někdejšího premiéra Stanislava Grosse z ČSSD v pořadu 168 hodin. Ten pořad je sám o sobě poněkud uvadající a honí se na můj vkus příliš mnoho za senzacemi a různými poklesky politiků. Ten samý pořad končil tím, že si dělal „šoufky“ z někdejšího předsedy KDU-ČSL Čunka, který šel na nějaké školení a přišel po jeho skončení.

Stanislav Gross v pořadu přiznal, že lhal o financování svého bytu (strýček Vik!) a že se bál přiznat, že na jeho financování použil poslanecké náhrady. Tak to je svým způsobem zajímavé prohlášení. Vždyť jistě stojí za připomenutí, že se právě to samé, tj. využití poslaneckých náhrad pro soukromé účely, přihodilo nynějšímu premiérovi Bohuslavu Sobotkovi.  Sobotka tuto svou aférku ustál, nicméně je zcela zřejmé, že i sociální demokraté jsou „jenom lidi“, mají své „slabosti“ a když tak rádi poučují své kolegy z ostatních poslaneckých klubů o tom, jak by se měl poslanec ve své funkci chovat, nemyslí to ale vůbec „upřímně“.

Přiznání Grosse v ČT je svým způsobem i sympatické. Zdá se, že někdejšího nejmocnějšího muže ČSSD jeho neslavný odchod z politiky skutečně trápí. Média rovněž spekulují o jeho zdravotním stavu, protože Stanislav Gross „nevypadá dobře“.  Není to přeci jenom neklamnou známkou toho, že peníze a moc nejsou zárukou spokojeného života?  Bylo by možná dobré, kdyby Gross vysvětlil podrobně i své zbohatnutí. Možná, že i to by mu mohlo psychicky ulevit.

Média také konstatují, že Gross přijal víru v Krista. To však znamená obrovský závazek. Žít v pravdě s Bohem vyžaduje od člověka zcela jiný přístup ke smyslu života, jeho naplnění skutky hodnými této nové víry. V naší údajně „ateistické“ společnosti, kde křesťanskou víru vyznává jen velmi malá část populace, Grosův příklon k víře může působit nevěrohodně.  Problém je však v tom, že řada tak zvaných „bezvěrců“ současně tvrdí, že v „cosi“ věří. Někdo v „Přírodu“, jiný v „zákony Vesmíru“ apod.  Uvidíme, čím nás Stanislav Gross ještě v budoucnosti možná i překvapí.